Řešení

A my se to rozhodli udělat! Oživili jsme snad nejznámějšího kulturního teoretika 20. století – díky umělé inteligenci.

VĚDA A UMĚNÍ

Štěpán Kleník, vedoucí Brainz Disruptive a doktorand na Akademii výtvarných umění, byl pozván jako řečník/performer na konferenci Half-Life, Half-Alive zaměřenou na problematiku uměleckého výzkumu. A protože se Brainz Disruptive už dlouhodobě prakticky i teoreticky věnuje umělé inteligenci (možná jste nás navštívili během festivalu Dny AI na performativní diskusi AI a meze umění), téma bylo nasnadě.

Ale v jakém formátu? Nekonečná přednáška o přeplněném tématu nepřináší nic nového. Zvolili jsme cestu demonstrace možností AI – a otázek, které tím vyvolává. Vzhledem k filozofickému zaměření konference, pořádané institucí LARGE (mimochodem, studio Brainz Disruptive se postaralo o její landing page) společně se Society for Artistic Research, byl oblíbený italský myslitel perfektní volbou.

ŽIVÍ MRTVÍ: PRAHA

Rozhovor jsme zasadili do období po vydání Ecovy knihy Pražský hřbitov, během jeho fiktivní návštěvy Prahy. V krátké konverzaci se Štěpánem slavný myslitel probírá otázky týkající se umění a technologií – a pouští se i do předpovědí budoucnosti umělé inteligence. Jinými slovy: prostřednictvím rozhovoru o budoucnosti, zasazeného do fiktivní, vykonstruované minulosti, mluvíme o naší nejaktuálnější přítomnosti.

Odpovědi Umberta Eca byly vytvořeny natrénováním AI na jeho skutečných textech – jsou tedy na hranici mezi „co by mohl říct sám Eco“ a „co si myslí samotná AI“ ve své současné podobě. Toto zvláštní napětí se odráží v dialogu, který má lehce tajemný, orakulární charakter a vyvolává mnoho otázek.

AI – ALL'ITALIANA

Rozhovor jsme zasadili do období po vydání Ecovy knihy Pražský hřbitov, během jeho fiktivní návštěvy Prahy. V krátké konverzaci se Štěpánem slavný myslitel probírá otázky týkající se umění a technologií – a pouští se i do předpovědí budoucnosti umělé inteligence. Jinými slovy: prostřednictvím rozhovoru o budoucnosti, zasazeného do fiktivní, vykonstruované minulosti, mluvíme o naší nejaktuálnější přítomnosti.

Odpovědi Umberta Eca byly vytvořeny natrénováním AI na jeho skutečných textech – jsou tedy na hranici mezi „co by mohl říct sám Eco“ a „co si myslí samotná AI“ ve své současné podobě. Toto zvláštní napětí se odráží v dialogu, který má lehce tajemný, orakulární charakter a vyvolává mnoho otázek.

Technologická stránka projektu je neméně zajímavá. Protože téma dvojníků a padělků je jedním z ústředních témat diskuse kolem AI, vytvoření dvojníka někoho tak slavného je přímým dotykem s „zakázaným ovocem“. Je třeba říct, že současné nástroje, jako je ChatGPT, už tuto oblast regulují a neumožňují přímé napodobování známých osobností.

Abychom dosáhli realistického efektu, museli jsme výsledek „nakódovat“ sami pomocí několika různých nástrojů a lokálního zpracování dat. Nečekaným (a docela zábavným) úskalím práce s imitací hlasu byl pokus o realistickou „italsko-angličtinu“. Ecův hlas byl AI učen metodou „hlas na hlas“, takže jsme jako základ pro filozofovu dikci museli použít hlas skutečného Itala s jeho nedokonalým přízvukem. Našli jsme ideálního mluvčího, jeho hlas jsme zdigitalizovali do AI nástroje, který jsme pak naučili Ecovu dikci. Pak už jen stačilo chvíli trénovat, aby byl schopný číst jakýkoli text. Klasický AI „robot“ umí buď perfektní angličtinu, nebo perfektní italštinu – ale nic mezi tím. (S ohledem na rychlost vývoje AI to už teď nejspíš umí – vždyť jsme ho to naučili. :) )

Závěrečná výzva projektu zní: „Dialog a výměna myšlenek jsou klíčem k porozumění a inovacím. Vyzývám vás, abyste v rozhovorech a objevování pokračovali a vnímali technologii nejen jako nástroj, ale také jako optiku k prozkoumávání nových oblastí kreativity a porozumění. A nezapomeňte – i ten nejmenší rozhovor s umělou inteligencí může vést k velkým objevům.“ Zní to téměř tak, jako by promlouvalo skutečné vědomí – ať už Umbertovo, nebo zcela nové.

Abychom dosáhli realistického efektu, museli jsme výsledek „nakódovat“ sami pomocí několika různých nástrojů a lokálního zpracování dat. Nečekaným (a docela zábavným) úskalím práce s imitací hlasu byl pokus o realistickou „italsko-angličtinu“. Ecův hlas byl AI učen metodou „hlas na hlas“, takže jsme jako základ pro filozofovu dikci museli použít hlas skutečného Itala s jeho nedokonalým přízvukem. Našli jsme ideálního mluvčího, jeho hlas jsme zdigitalizovali do AI nástroje, který jsme pak naučili Ecovu dikci. Pak už jen stačilo chvíli trénovat, aby byl schopný číst jakýkoli text. Klasický AI „robot“ umí buď perfektní angličtinu, nebo perfektní italštinu – ale nic mezi tím. (S ohledem na rychlost vývoje AI to už teď nejspíš umí – vždyť jsme ho to naučili. :) )

Závěrečná výzva projektu zní: „Dialog a výměna myšlenek jsou klíčem k porozumění a inovacím. Vyzývám vás, abyste v rozhovorech a objevování pokračovali a vnímali technologii nejen jako nástroj, ale také jako optiku k prozkoumávání nových oblastí kreativity a porozumění. A nezapomeňte – i ten nejmenší rozhovor s umělou inteligencí může vést k velkým objevům.“ Zní to téměř tak, jako by promlouvalo skutečné vědomí – ať už Umbertovo, nebo zcela nové.